Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miřejovický půlmaraton

22. 8. 2011

 


Tři čokolády za "bednu"                                                       30. 7. 2011
p1000881.jpgV rámci Miřejovického půlmaratonu se koná i tzv. Lidový běh, je to nesoutěžní závod na 1/10 z toho, co musejí uběhnout „půlmaratonci“. No, je to prostě jen dvoukilometrový závod. A co?! Minule ho běžela Mňamulka, bylo to pěkné, hezké počasí, celkem hojná účast a navícdostala medaili.
Letos to bylo trochu horší, lilo jako z konve, nevypadalo to, že se poběží.  Ve frontě na Lidový běh jsem stála jen já a asi jedenáctiletý kluk. Poběžíme dva? „Aspoň budeš na bedně!“, smál se mi Juras.  Co na tom, že Lidového běhu se účastní spíš děti a jejich rodiče, vždyť o tom to přeci není, podle mě JE TO PRO KAŽDÉHO.
Nakonec se nás na startu sešlo asi šest. Já,tři kluci okolo deseti let, mladá paní s kočárkem, babička s vnoučkem. Na startu jsem se bavila tím, že jsem klukům z legracenabízela čokoládu, když mě nechají vyhrát, nechtěli.  Odstartovala nás paní Dana Zátopková. Vyběhla jsem svým obvyklým tempem, ti tři kluci přede mnou vyrazili tak rychle, jak já jsem na škole neběhala ani „šedesátku“. Však oni se unaví. Neunavili. Byla jsem už téměř v půlce, když už se ten nejrychlejší kluk vracel zpátky. „Tři čokolády, tři!, křičela jsem na něj. Jen se mi smál. Co teď? A hele, ten třetí kluk už nemůže, je mi pár metrů na dosah, když po prvním kilometru přidám, lehce ho předběhnu a mám v kapse třetí místo. Doběhla a chystala jsem se ho předběhnout, jenže on najednou přidal tak, že mi utekl o strašný kus, kde vzal tu sílu? Nešlo ho předběhnout. No, tak to nevadí, ať si je třetí, vždyť bych se musela stydět, že se s ním bojuji o třetí místo, "nechám ho vyhrát"utěšovala jsem se. Doběhla jsem do cíle jako čtvrtá v čase 00:11:59, klukům jsem šla poblahopřát a chystala jsem se vytratit pryč. Najednou slyším, jak na mě jeden z organizátorů volá, ať si jdu pro medaili. Jůůů, tak já ji taky dostanu? Paráda! Trapas netrapas, pro medaili jsem si šla.
A teď si to celé představte, já celá zmáčená, udýchaná si jdu pro medaili za Lidový běh na 2, 1 km a dostávám ji z rukou olympijské vítězky Dany Zátopkové. Ptala se mě, jak se mi běželo a tak jsem se s ní a ostatními organizátory bavila o běhání. Už mi skoro ani nebylo trapně za účast na Lidovém běhu, když se mě jeden z organizátorů zeptal:“Hele, a kolik ti je?“Podle tónu, kterým to řekl, jsem usoudila, že si myslí, že jsem nějaká dorostenka. „No, právě že už hodně..“ a odešla jsem. Juras se mě pak ptal, jak jsem dopadla, řekla jsem mu:“Ráda bych řekla, že jsem nechala ty kluky schválně vyhrát, ale .. ehm, hele co mám!“ a ukázala jsem mu medaili spíš za odvahu než za běh. Chudák Jura mi tu medailizáviděl, on uběhl půlmaratón a neštěkl po něm ani pes a mně za dva kilometry gratulovala Dana Zátopková.  
A víte co, nakonec jsem na cestě domů přišla na to, že jsem vlastně první byla.
KATEGORII ŽEN!
 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< listopad / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 17142
Měsíc: 290
Den: 14