Jdi na obsah Jdi na menu
 


Žebrácká pětadvacítka

21. 8. 2011

 Datloši, smím prosit?                                         14.8.2011

cimg0007.jpg

Je neděle 6:50 hodin, posilový vůz BM Kolín s Jurasem a Trízouvyjel z Kolína směr Dobřichov, kde nabral závodníka Honzu Herdu.Další zastávka Praha - Černý Most, přichází běžec Luboš Mikyska.Zbývá poslední místo v autě, to zůstalo Datlošovi, našemu zlatému šampiónovi. A hurá na pětadvacetikilometrový výlet po Žebráku a jeho okolí. I na letošní ročník je pěkné horko a dusno. Nutno podotknout, že noví členové posádky jsou skutečnými závodníky, nikoliv jen „hobbíky“, jako je Juras s Datlošem, pro které jsou závody společenskou událostí.  Je to ostatně patrné už při startu, kdy se Luboš s Honzou drží na předních pozicích, zatímco Datel a Juras dělají legraci a pózují na fotky. Za 1:43:00 min. přibíhá Luboš a ptá se mě, kolikátý byl. „Luboši, to já nevím, nenapadlo mě to počítat, nejsem na to zvyklá,  Juras přiběhne až za hodinu, to bych se upočítala.“ Nakonec jsme zjistili, že byl 15. doběhnuvším závodníkem. Bravo! O pár minut později dobíhá i Honza. Jak říkám, tihle dva, to je jiná liga. Čekání na Jurase a Datloše si krátím fanděním. Mezitím Juras s Datlošem svedli zase boj o první pozici v BM Žebříčkiádě a neustále se během náročného závodu předbíhali. Vypadalo to, že má Juras tentokrát navrch a už je dávno v cíli, když ho Datel asi kilometr před cílem potkal, jak jde. Juras totiž před koncem trochu vytuhl a závod dokončoval tzv. „indiánem“ (střídání chůze a běhu).“Datloši, nechceš se se mnou projít?“, zeptal se Juras. Datel, který ho v tu chvíli mohl předběhnout se však zastavil ařekl:“Tak jo!“ A šli, dva kamarádi se rozhodli dokončit závod společně, ovšemstylově. Když probíhali cílovou rovinkou obveselovali sebe i ostatní předváděním letadélka, čapím během a okázale mávali na diváky. Musím říct, že to bylo až dojemnéAŤ ŽIJE BM KOLÍN! Cíl protnuli společně za 2:23:00 min. (Juras si o 3 minuty z loňska pohoršil, Datel o 7 minut polepšil). A stejně tak pohodově se nesl i celý zbytek závodu, poseděli a poobědvali jsme v parku. Luboš, jakožto zkušený běžec, který se musí velmi shovívavě dívat na náš přístup k běhu, nám vyprávěl o svém běhání a také o správné výživě, která jde s běháním ruku v ruce. Zaujalo nás to, nejvíce  Jurase, který se okamžitě rozhodl, že zhubne, protože jinak své časy nikdy nezlepší. V autě nás pak všechny ujišťoval, že se v Kolíně hned stavíme pro kila rajčat, která budou teď jeho oblíbenou lahůdkou. Ale jak už to tak bývá s lidskou vůlí, vše skončilo jinak, jeli jsme do naší oblíbené restaurace a dali si tatarák s topinkami a vzpomínali na Luboše, ale taky na Honzu, který nám zrovna v tu chvíli volal, že u nás nejspíš nechal hodinky a když jsme pak v autě našli jen Datlošovi tepláky, tak jsme zase vzpomněli na něj a na topřátelské gesto, které dnes udělal.

Tento závodnický víkend byl na zážitky skutečně bohatý, ač byly oba závody rozdílně, na obou najdeme několik podobností: oba byly brutální, oba měli dojemnou tečku v podobě společného proběhnutí cílem a oba budou zase za rok! Takže příště bude Juras hubenější, Vašek zdravější, Královna Kunhuta „urputnější“, Tríza méně línější a Datloš s Mňamulkou to poběží s námi, protože určitě zůstanou v ČR!