Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dačického 12

21. 8. 2011

 BRUTÁLNÍ všechno - nejlepší VZPOMÍNKY                   13.8.2011             

p1050641.jpg

Začátečníci BMka Kolín si vyrazili na závod - Dačického 12, který se konal v Kutné Hoře. Náš trenér Juras, který OPĚT ŘÍKAL  ŽE TO BUDE SKORO ROVINKA, nás nechal ve štychu a jel na golf. Úkol zněl jasně, musíme se nejen otrkat, ale také zaběhnout do určitého času: Václav První měl zaběhnout „12ku“ pod hodinu, Královna Kunhuta za „hodinu pět“ a Tríza za „hodinu deset“. Do Kutné Hory jsme dorazili první, to bylo ale také jediné prvenství, kterého jsme dosáhli. Někteří z nás, co v noci samou nervozitou nemohli usnout, posnídali energy drink. Nutno podotknout, že ti, co v noci nervózní nebyli, tak v „závodním městečku“ už to na ně taky přišlo, všude okolo nás byli samí borci a borkyně a závodníci, co se mimo jiné věnují triatlonu. A mezi nimi my, skutečnýtým snů – ospalá Královna s bolavou kyčlí, její choť s bolavými zády a lenochod.  

V půl 11 byla ukončena naše nervozita a začalo naše utrpení. Vyběhli jsme do kopce a pak se ubírali podél říčky Vrchlice, trasa opravdu krásná, už jsem se viděla, jak dobíhám do cíle za „hodinu sedm“, jenže pak to začalo – KOPCE! Takové krátké, ale velmi strmé, tak strmé, že dokonce tři muži přede mnou, to vzdali a raději ho v klídku vyšly. Tyhle kopce, byly opravdu vysilující, náročné, BRUTÁLNÍ, každého z nás několikrát napadlo to vzdát (nebojte, nezvdali jsem to). To ovšem nebyl jediný problém na trati, který nás všechny překvapil, v cíli jsme se shodli, že další začátečnický „sek“, který se nám všem třem povedl, bylo pití na občerstvovací stanici,všichni tři jsme pili za běhu. Nosem. Druhá půlka závodu už byla trochu lepší, vlastně jak pro koho, Václavovi Prvnímu se dostaly do boty kamínky, musel kvůli tomu dvakrát zastavovat a vyklepat botu i ponožku. Nakonec gentlemansky "počkal" na svou ženu Královnu Kunhutu, která ho celou dobu „uháněla“ a společně, ruku v ruce proběhli cílem v čase 1:03:18. Kéž bych je u toho mohla vyfotit. V tu dobu mi chyběl do cíle ještě asi kilometr, bála jsem se, že nestihnu doběhnout pod „hodinu deset“ a trenér mě pošle do dolů na šachtu, zabojovala jsem a seběhla smekavý kopec naplno, stihla jsem to jen tak tak (kupodivu bez zranění), a mohla se radovat z času1:09:23.

V cíli jsme se navzájem ujistili, že to byl opravdu BRUTÁLNÍ závod, slíbili jsme si, že už na žádný závod NIKDY nepojedeme, na což jsme asi za čtvrt hodiny u piva zapomněli a zvesela si naplánovali půlmaratón. Samozřejmě rovinatý, ale tentokrát skutečně rovinatý, jinak na šachtu půjde trenér!

Milým bonusem k celému zÁvodu byl úspěch našich "holubiček", které se v soutěži manželských párů umístili na krásném 3. místě, což se stalo v historii BMka vlastně poprvé, kdy někdo něco vyhrál (tombola se nepočítá, Jurasi).

 

 

 

 

A abych nezapomněla, DÍKY, TRENÉRE!

 

 PS: Jak to bylo ve skutečnosti s gentlemanským gestem Václava Prvního se dočtete v "Drbárně", totiž v "Dámské volence".

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 16171
Měsíc: 351
Den: 13